Když vstoupíte do areálu hradu Helfštýn u Lipníku nad Bečvou, máte pocit, že jste se ocitli ve filmu o elfech a zaklínačích. Středověké zdi, mohutné věže a kamenná nádvoří připomínají dobu rytířů a šlechtických rodů. Pak ale dojdete až k renesančnímu paláci a najednou se před vámi objeví sklo, beton, ocelové lávky a rezavě zbarvené dílce z kortenu. Kastelán Jan Lauro v článku vysvětluje technické i administrativní výzvy, s nimiž se musel během rekonstrukce vypořádat, a popisuje, jak se stavěly obří středověké hrady bez pomoci současné techniky.
„Každý dům má svůj příběh a u Helfštýna ty moderní materiály do toho příběhu zapadly,“ říká kastelán hradu Jan Lauro. Historik, umělecký kovář a člověk, který na Helfštýně strávil více než šestnáct let a zná snad každý kámen tohoto výjimečného místa.
Jak se stavěl hrad bez jeřábů?
Při pohledu na Helfštýn dnes člověka napadne otázka: jak něco tak rozsáhlého lidé stavěli před stovkami let bez moderní techniky? „Hlavně dlouho,“ usmívá se Jan Lauro. „Hodně dlouho.“
Středověcí stavitelé ale podle něj dokonale využívali místo, kde stavěli. U Helfštýna hrálo zásadní roli skalní podloží. „To místo je vlastně ideální. Kámen těžíte přímo pod hradem, z vytěženého materiálu budujete konstrukce a zároveň vznikají obranné příkopy.“
I bez elektřiny a moderních strojů dokázali tehdejší řemeslníci pracovat s obrovskou přesností. Jen jejich technologie byla jiná, založená na zkušenosti, znalosti materiálu a lidské síle. „Když byl kámen příliš tvrdý, pomohli kováři, kteří ho zahřáli a pak prudce ochladili a nechali popraskat,“ říká Lauro. Klíčovým pomocníkem byl podle něj šlapací jeřáb. „Pohon zajišťovali lidé pochodující ve velké otočné kleci jako křeček v kolečku,“ popisuje kastelán.
Helfštýn sice pochází ze 14. století, ale pořád je to živý organismus, a díky tomu přitahuje tolik lidí. „Ročně se nám jich tady protočí až 120 tisíc,“ počítá Lauro. Kováři zde opracovávají železo, návštěvníci objevují historii a moderní architektura ukazuje, že staré stavby nemusí zůstat uzavřené v minulosti. „Minulý týden jsme tu měli dokonce technoparty až do šesti do rána,“ směje se kastelán.
Rekonstrukce, která rozdělila veřejnost
Na Helfštýně se něco děje skoro pořád, ale největší pozornost přitáhla rekonstrukce renesančního paláce. Projekt z let 2017 až 2020 výrazně proměnil povědomí veřejnosti o tom, jak lze přistupovat k obnově historických památek. Místo snahy vytvořit iluzi minulosti vzniklo odvážné spojení starého a nového.
„Na první pohled poznáte, co je původní zeď a co je nový prvek. Betonová plocha, kortenové schody, skleněná střecha. Tady se nic netváří jako něco, čím není,“ vysvětluje kastelán.
Právě korten se stal jedním ze symbolů nové podoby Helfštýna. Tento speciální typ oceli vytváří stabilní ochrannou vrstvu rzi, takže nepotřebuje klasické nátěry ani pravidelnou údržbu.
„Má jen ten rezavý vzhled, ale neznečišťuje okolí. A postupně se mění podle světla, počasí a vlhkosti. Trochu si žije vlastním životem,“ říká Lauro a popisuje i kuriózní situace, kdy se neinformovaní návštěvníci diví, proč je nový materiál tak brzy rezavý.
Jeřáb mezi hradbami
Technicky nebyla rekonstrukce jednoduchá. Středověký hrad totiž nebyl stavěný pro průjezd moderní stavební techniky. „Limitovaly nás úzké gotické brány i nosnosti mostů. Ne všechno, co se dalo dovézt, jsme mohli skutečně použít,“ vzpomíná Lauro. Největším pomocníkem se stal velký stavební jeřáb umístěný přímo v hradním jádru. Aby se na místo vůbec dostal, musel ho nejprve složit menší pásový stroj.
Tři roky rekonstrukce znamenaly pravidelné napětí mezi požadavky architektů, stavitelů, památkářů a rozpočtem. Výsledek ale získal řadu ocenění, a to od regionálních cen až po mezinárodní uznání architektonického magazínu Dezeen, který rekonstrukci zařadil mezi nejlepší projekty v kategorii znovuzrozených staveb. Originální provedení rekonstrukce a jedinečné kouzlo místa přivedly společnost Zeppelin CZ k myšlence oslavit zde 50 výročí svého založení.
Tam, kde železo dostává nový život
Helfštýn je také centrem současného uměleckého kovářství. Každoročně zde kulturní sezona vrcholí mezinárodním setkáním uměleckých kovářů na festivalu Hefaiston, odkazujícím na název chrámu zasvěceného mytickému bohu ohně a kovářství Hefaistovi.
„Hefaiston je vrchol celé sezony. Sjíždějí se k nám stovky řemeslníků z celého světa,“ popisuje Lauro. Na jednom místě se tak potkají drobné šperky i několik set kilogramů vážící plastiky. Hradní nádvoří se na několik dní promění v živou dílnu, kde se vedle češtiny ozývá italština, francouzština, němčina i jazyky návštěvníků z Kanady, Japonska nebo Austrálie. „Je to vlastně taková babylonská věž kreativity,“ říká pořadatel akce, která každoročně přiláká až deset tisíc návštěvníků.
Každý kovář sem přichází s vlastním rukopisem. Někdo pracuje téměř výhradně ručně v malé dílně, jiný s sebou přiveze ukázky prací vytvořených ve velkých provozech či za pomoci moderní technologie. Právě rozdílné přístupy jsou podle kastelána tím, co dává festivalu jedinečnou atmosféru.
Z kanceláře do kovárny
Vedle profesionálních kovářů a návštěvníků hrad otevírá své brány i zájemcům, kteří si chtějí kovářské řemeslo vyzkoušet poprvé v životě. „Často k nám přijíždějí lidé z kanceláří. Třeba IT specialisté nebo právníci, kteří potřebují na chvíli vypnout a dělat něco fyzického, hmotného a trvalého,“ vysvětluje Lauro. „A ještě si u toho můžou praštit do kovu,“ dodává.
Během kurzu si účastníci projdou základní postupy. Začíná se jednoduchým hrotem a pokračuje přes hřebík až po složitější výrobky. Na konci týdne si mnozí odvážejí vlastní nástroj nebo dekorativní předmět. A právě v tom je podle kastelána síla řemesla. Člověk vidí, že z kusu obyčejného železa dokáže vlastníma rukama vytvořit něco, co tu zůstane.
„Ať už sem přijedete za historií, současností, nebo uměleckým zpracováním kovů, Helfštýn stále dokazuje, že tradice a inovace je možné spojit do funkčního celku, který má potenciál přežít další stovky let,“ uzavírá Jan Lauro.
Stroje v naší nabídce
Zeppelin CZ nabízí komplexní nabídku stavebních a silničních strojů od renomovaného výrobce Caterpillar.
Přejít na stroje
