Je 10. března 2026 a na baseballovém mistrovství světa v Tokiu se děje něco, co v dějinách českého baseballu nemá obdoby. Po pěti téměř bezchybných směnách odchází pitcher českého týmu na lavičku za potlesku celého stadionu ve stoje. Co na tom, že zápas nakonec dopadne ve prospěch domácí reprezentace, hrdinou dne je český nadhazovač. Tím je ostravský rodák Ondřej Satoria, skromný muž, který si k baseballu pouze odskočil od své práce v energetice.
‍

Co dělá technik řízení malých staveb?

Satoriova práce je ze své podstaty spojena se stavařinou.  Profesí je totiž technik řízení malých staveb u ČEZ. Má na starosti oblast Beskydy a Podbeskydí, kde koordinuje projektové dokumentace, hlídá majetkoprávní legislativu, slaďuje externí firmy. Stojí na samém začátku každé stavby dřív, než přijede první stroj. Když se někdo rozhodne postavit dům nebo farmu, jednou z prvních věcí, kterou musí vyřešit, je přípojka. Přijde žádost, Satoria ji převezme a začne koordinovat: projektanti kreslí dokumentaci, externí firma chystá výkop a rypadlo rozhrne terén, aby bylo kde položit kabely. Teprve pak může stavba pokračovat. Je to v zásadě velmi nenápadná práce. Ale bez ní by mnoho beskydských svahů skýtalo jen pěkný výhled na louku – a nic víc.

V praxi to znamená neustálé přejíždění mezi vesnicemi, schůzky na rozbahněném poli s projektanty, telefonáty s úřady a občas jen stání na svahu a čekání, až se věci pohnou. Každý pozemek je trochu jiný příběh – jiný terén, jiný soused, jiná komplikace v katastru. Člověk na téhle pozici musí rozumět věcem na papíře stejně dobře jako tomu, co se děje, když skutečně přijede technika a začne se pracovat. Musí vědět, proč projektant navrhl trasu kabelu zrovna tudy, a ne o deset metrů dál, co znamená věcné břemeno na sousedově parcele a co se stane, když se v půlce výkopu narazí na skálu. Není to práce, která se nějak zvlášť ukazuje – hotová přípojka prostě funguje a nikdo nad ní zvlášť nepřemýšlí. Ale než k tomu dojde, někdo musel dát dohromady spoustu lidí, papírů a strojů ve správný čas na správném místě.

Mezi světovou baseballovou špičkou

Kromě elektřiny má však Ondřej za sebou úspěšnou baseballovou kariéru. Letos v březnu nastoupil v Tokyo Dome naposledy. V posledním utkání základní skupiny World Baseball Classic 2026 čelila česká reprezentace japonským obhájcům titulu. Satoria odehrál skoro pět kol a po celou tu dobu nepustil soupeře k jedinému bodu. Japonští profíci na jeho nadhozy prostě nestačili. A přitom na ně míčky letěly rychlostí „pouze“ 130 km/h, což je u špičkových nadhazovačů jen rozehřívací tempo.
‍

Jeho tajnou zbraní je takzvaný Dělník (The Worker) – míč, který oklame protihráče. Letí pomaleji, než by se mohlo zdát, a dopadne jinde, než by se dalo čekat. Přesně tak v roce 2023 nachytal Ohtaniho. „Říkali, že jsem ten míč hodil špatně. Měl jít do země. Ale vyšlo to,“ směje se Satoria.

Když v páté směně překročil limit nadhozů a opouštěl hřiště, celý Tokyo Dome povstal. Všech padesát tisíc lidí mu zatleskalo vestoje. „Nečekal jsem to. Těžko se to popisuje,“ řekl Satoria. Byl to jeho poslední zápas v reprezentaci. Má přítelkyni, malého syna a čas věnovaný mezinárodním turnajům chce dát rodině. „Končit se má na vrcholu. A to si myslím, že jsem splnil do puntíku.“

Reprezentace, za kterou hrál, odpovídá jeho příběhu: lékař, student, tovární dělník. Tým amatérů, který se na světovou scénu dostane jednou za tři roky a vždy překvapí. Loni vybojoval historicky první bronz na mistrovství Evropy. WBC 2026 skončilo prohrou 0:4 na zápasy – ale Satoriovým výkonem se Češi rozloučili důstojně. „Je to odměna za celý život hraní baseballu. Doma mě nikdo nezná – jsem jen normální chlap z Ostravy. Ale tady mě respektují a prosí mě o podpis na míč,“ prohlásil Satoria po posledním zápase.

Vídat ho teď spíš než na baseballovém hřišti budeme opět mezi stroji při přípravě stavebních projektů. Přejeme mu do profesního, osobního i sportovního života všechno dobré.

‍